HISTORIE MAURICIA

Mauricius je zakreslen na starých arabských mapách a musel být arabským mořeplavcům znám již v 10. století. Jako první Evropané sem pronikli Portugalci, Diego Fernandez Pereira objevil ostrov v roce 1505. Portugalci však stejně jako Arabové ostrov využívali jen občasně k zastávkám na cestě do Indie. Od počátku historie až do nezávislosti měl ostrov čtyři „majitele“. Nejprve to byli Holanďané ( 1598- 1712), poté Francouzi (1715 – 1810) a nakonec Angličané. Roku 1968 získal Mauritius nezávislost. Republikou se ostrov stal 12. 3. 1992. Tento den je proto státním svátkem.

PORTUGALCI & HOLANĎANÉ

Vůbec první zmínky o ostrově pocházejí od arabských mořeplavců, které ostrovy pojmenovali Dina Margabin a Dina Arobi. Nikdy je však neosídlili. Evropané se poprvé na ostrově objevili roku 1505, kdy jej objevil portugalec Pedro Mascarenhas. Portugalci pojmenovali ostrov Labutí ostrov a spolu s Reunionem a Rodriguesem jim byl přiřknut název Maskarénské souostroví – podle Pedra Mascarenhase. Rodrigues dostal své jméno roku 1528 podle dalšího slavného mořeplavce – Dona Diego Rodriguese. Portugalci na ostrov přivezli prasata, kozy, skot, psy a samozřejmě i myši a krysy.

První stálou osadu zde založili až Holanďané roku 1598. Připluli sem z mysu Dobré Naděje i se svými otroky. Tito osadníci se museli potýkat s mnoha cyklóny, vzpurnými otroky nebo s nájezdy pirátů. Byli to však Holanďané, kteří ostrov roku 1710 opustili úplně zpustošený. Krásné ebenové stromy a ostatní domácí dřeviny byly pokácené a nahrazené cukrovou třtinou, zmizela domorodá zvěř v čele s nemotorným ptákem dodo. Cukrová třtina, kterou sem dovezli, je dnes jak prokletím tak i hlavním zdrojem obživy obyvatel. S poničenou přírodou se potýká ostrov ještě dnes. Oproti tomu, díky Holanďanům se dochovaly první mapy ostrova a také jeho název Mauricius – podle Prince Maurice de Nassau.

FRANCOUZI

Roku 1715 sem připluli první Francouzi, pod vedením kapitána Guillaume Dufresne d´Arsala, kteří ostrov pojmenovali Ile de France a utvořili z něj základu pro Francouzskou východoindickou společnost. Francouzi chtěli z ostrova vytvořit prosperující kolonii. Muž, který způsobil tyto změny, se jmenoval Bertrand Francois Mahé de la Bourdonnais. Roku 1735 byl jmenován guvernérem Východoindické společnosti, která dostala do správy i Mauritius. Ten nejprve přenesl hlavní město z jihovýchodní části ostrova (okolí Mahébourgu) do severozápadní části, na místo, kde dnes stojí Port Louis. Za jeho vlády bylo vystavěno nespočet nových budov, manufaktur, loděnic, farem, nemocnic, továren na zpracování cukrové třtiny a cest. Snažil se o záchranu zbytků ebenových porostů, zlikvidoval všechny povstalecké pokusy otroků a vyčistil okolní moře od pirátů.

Během několika let se ostrov stal velmi důležitým obchodním přístavem a také strategickým místem v neustálém soupeření Anglie s Francií o ovládnutí přístupových cest do Indie. Z ostrova útočily jak vojenské lodě, tak lodě korzárské, sám Labourdonnais vedl bitvu proti Madrasu roku 1744. A právě tohoto roku zde došlo v bouři ke ztroskotání lodě St. Géran u ostrova Ille de Ambre, která čekala na vplutí do přístavu a na své palubě měla první stroj na zpracování cukrové třtiny.

V době války o nezávislost USA stáli Francouzi na straně rebelů proti Britům, kdy pomáhali prolamovat námořní blokádu severoamerického pobřeží. Mnoho obchodních lodí zajíždělo až sem a z kvetoucího obchodu pochopitelně profitoval Port Louis i celý ostrov.

Dalšími velmi důležitými osobami během vlády Francie byli Pierre Piovre a General Decaen. Východoindická společnost zruinovaná sedmiletou válkou se rozpadla a ostrov nejprve řídil králův guvernér Pierre Piovre. Ten přinesl zpět ostrovu jeho prosperitu a mimo jiné zavedl pěstování koření. Vrcholné období rozkvětu pak přišlo na přelomu století, kdy ostrovům vládl Napoleonův generál Decaen, dodnes zmiňovaný jako brilantní správce a administrátor.

BRITOVÉ

Během Napoleonských válek britské loďstvo uplatňovalo námořní blokádu nejdůležitějších francouzských držav, mezi něž Maskarény rozhodně patřily. Nejprve byli Britové poraženi v třídenní bitvě u Vieux Grand Port (24. –26. 8. 1810), což bylo první a jediné vítězství francouzského loďstva.

Později se Britové vylodili u mysu Malheureux, na severním pobřeží a 3. 12. 1810 převzali úplnou vládu nad ostrovem. Pařížská smlouva, roku 1814, přisoudila ostrov Ile France, spolu s Rodriguesem a Seychellami Britům. Ti změnili jméno ostrova zpět na Mauritius a Francouzům žijícím na ostrově ponechali jejich náboženství, jazyk a způsob života. Britové přejali většinu místních zákonů a práv. Jedním z nejdůležitějších událostí během jejich vlády bylo zrušení otroctví roku 1835. Britové rovněž obnovili obchod s cukrovou třtinou a ostrovu vládli dalších 150 let. Na ostrov začalo v té době přijíždět mnoho Indů, aby pracovali na cukrových plantážích, bohatli však jen domorodí Francouzi. První a druhá světová válka se ostrova moc nedotkla.

Největší sociální otřesy zemi způsobovaly cyklóny, epidemie malárie (malárie roku 1867 zabila více než polovinu obyvatel Port Louis), nestálý světový trh s cukrovou třtinou a pokles zájmu o ostrov jako o důležité námořní obchodní centrum. Roku 1936 byla založena Dělnická strana (Labour Party). Po válce, poté co byla zavedena nová konstituce, která umožňovala volit každému, kdo byl starší 21 let a uměl se podepsat, získala Dělnická strana velkou podporu.

Po druhé světové válce zajišťuje nová ústava tzv. ministerský systém a při každých volbách se zvyšuje zastoupení místní Labour party v čele Dr. Seevoosagurem Ramgoolamem. Ve volbách r. 1959 získává parlamentní většinu a sir Ramgoolam je jmenován premiérem, čímž byl definitivně nastartován proces vedoucí k vyhlášení nezávislosti.

NEZÁVISLOST

Nezávislost byla vyhlášena 3. 12. 1968. Sir Seewoosagur Ramgoolam působil jako ministerský předseda 13 let a i poté se aktivně účastnil politického života, až do své smrti roku 1986. Když zemřel, bylo mu 86 let. V roce 1982 získala moc koalice utvořená z levicové Mouvement Militant Mauricien (MMM) a Parti Socialiste Mauricien. Premiérem se stal Anerood Jugnauth, vůdce Parti Socialiste Mauricien. Paul Bérenger, vůdce druhé strany se stal ministrem financí. Avšak neshody mezi těmito dvěma politiky vedly k rezignaci Bérengera a k rozdělení strany. Roku 1983 vyhrála volby další koalice pěti stran a Jugnauth pokračoval ve funkci premiéra.

Vše bylo v pořádku až do roku 1986, kdy byli tři členové Parti Socialiste Mauricien přistiženi v Amsterodamu s heroinem. Vyvstala otázka, zda i další političtí činitelé nejsou zapleteni do obchodu s drogami. Náměstek premiéra, Harish Boodhoo rezignoval. Bérenger se opět vrátil na politickou scénu a jeho MMM opět soutěžila s Jugnauthem. Ten však získal ve volbách 39 křesel ze 62. Ve všeobecných volbách roku 1991 získala vítězství koalice, opět vytvořená z MMM – Mouvement Militant Mouricien a MSM vedené Jugnauthem. Vládli zemi až do roku 1995, kdy získal vítězství Navin Ramgoolam, syn bývalého ministerského předsedy. Republikou se stal Mauritius roku 1992.